Zpět

Rod Lednických

Rodina mého manžela mě začala zajímat poměrně nedávno - ale díky tomu, že hlavní linie, Lednických, pochází z Vizovic, bylo pátrání ze začátku poměrně jednoduché, protože se matriky pro farnost Vizovice (a farnosti okolní) nacházejí v Moravském zemském archivu v Brně, tudíž dnes už i na internetu. Brzy se ale ukázalo, že pouze matriky stačit nebudou, protože nejsou dostatečným zdrojem, respektive že se v nich rodina Lednických prostě vynořuje "odnikud".

Vizovice

Když se řekne Vizovice, tak se asi každému vybaví - slivovice. Co také jiného, že? Jak prozradí stránky vizovické destilerky Rudolf Jelínek, založené v roce 1894, pálení zde má tradici minimálně od 16. století, ne-li ještě delší dobu. A právě slivovicí jsou Vizovice asi nejvíce známé, i když to rozhodně není to jediné, co by mělo člověku utkvět v hlavě.

Vizovice na mapě z II. vojenského mapování. Zdroj: Mapy.cz (klikněte pro zvětšení)

Samotná obec vznikla zcela jistě před rokem 1261, ze kterého pochází první psaná zmínka o této vsi, v té době trhové (konaly se zde tedy trhy, kam se sjížděli lidé ze vzdálenějšího okolí obce). Obec spadala v té době pod panství kláštera, který se v ní nacházel, společně s dalšími více než dvaceti vesnicemi. Na konci 15. století je získávají pánové z Kunštátu, v polovině 16. století pak pánové z Boskovic, poté se majitelé střídali, až na konci 16. století se ujímá panství uherský rod Dóczy a následně v roce 1677 rytíři z Gollen. V polovině 18. století pak rod z Blümegen.

Vizovice byly vždy poměrně velkou obcí - lánový rejstřík z 50. let 17. století uvádí 133 osedlých, v roce 1788 měly 2459 obyvatel, v roce 1834 pak 2713 obyvatel v 523 domech, v roce 1880 2668 obyvatel, o dvacet let později 2706 obyvatel. Sídlila zde od nejstarších dob i duchovní vrchnost - kostel svatého Vavřince zde vyrostl již před rokem 1200.

Soukenická výroba ve Vizovicích

Vizovice byly centrem soukenické výroby - soukenický cech, byť se z jeho archivů takřka nic nedochovalo, patřil mezi nejstarší a nejsilnější cechy v obci. Tak v roce 1585 bylo ze 170 domů ve Vizovicích 83 obydleno soukenickými mistry a tovaryši. Navíc byli všichni soukeníci osvobozeni od robot, což pochopitelně vedlo ke sporům mezi cechem a vizovickými majiteli, protože to panstvo připravovalo o značnou část příjmů. Proto bylo v roce 1727 stanoveno, že počet svobodných soukeníků nepřekročí 140 osob. I přesto zde bylo už v roce 1751 přes 150 soukenických mistrů. Soukeníci zpracovávali vlnu hlavně na panských valchách, ale později se začínají objevovat i valchy vlastní. Za napoleonských válek zde bylo až 260 mistrů, který dodávali zboží nejen do zemí koruny české, ale také do Uher. Po napoleonských válkách ale dochází k úpadku, částečně se řemeslo vzpamatovalo až v roce 1848, ale nejednalo se o příliš dlouhý rozkvět.

A proč zmiňuji právě soukeníky? Důvod je jednoduchý - většina členů jednotlivých rodin Lednických, které ve Vizovicích žily, byla právě soukeníky.

Nejstarší známí předci rodin Lednických ve Vizovicích

Kde se vzali, tu se vzali, objevují se v gruntovních registrech pro Vizovice v letech 1726 a 1728 dva Ledničtí - v roce 1726 Jiří Lednický na podsedku Martina Kotrse a v roce 1728 Jakub Lednický na podsedku Lukáše Gombaře. Jiří kupuje grunt přímo od Martina Kotrse, Jakub Lednický ho dědí po svém otci. Ale nikde není uvedeno, jak se otec jmenoval. Před Jakubem grunt držel od roku 1705 Lukáš Gombař, původně z Pozděchova, ležícího nedaleko Vizovic. Logickou otázkou tedy je, zda Jakubovým otcem právě on. Díky podrobnému prozkoumání matrik byla tato otázka potvrzena.

Nejstarším Lednickým, který ovšem ještě nenesl toto příjmení, byl Lukáš Maťašovský, který se v lednu roku 1688 oženil s Kateřinou Vaculkovou z Pozděchova. Lukáš pocházel ze slovenské Lednice - a právě z názvu tohoto slovenského města pochází příjmení Lednický. Z lednického panství přišla na Moravu řada mladých mužů, kteří hledali vhodnou nevěstu. Vizovice byly jedním z jejich oblíbených cílů.

A - Lednica, B - Vizovice

Lukáš se tedy oženil v Pozděchově jako Maťašovský, ovšem narození dětí bychom pod tímto příjmením hledali jen špatně. Ani jedno z dětí se totiž s tímto příjmením nenarodilo. Vzhledem k tomu, že Lukáš pocházel ze Slovenska, zvaného též Horní Uhry, začali mu pozděchovští a následně i vizovičtí říkat Uherec nebo Slovák. A protože se nejspíše živil výrobou knoflíků, najdeme ho v matrikách také jako Gombaře. Že je to zmatek? Bohužel je. Ale nakonec se tuto rodinnou záhadu s pomocí všemožných matričních záznamů povedlo rozlousknout, povedlo se přiřadit k rodině Lukáše a Kateřiny všechny děti a tak dále...

Rodina Jakuba Lednického

Výše zmíněný Jakub Lednický se tedy v roce 1726 oženil s Rosinou Minářovou. V matrikách (narozených a oddaných) jsem zatím dohledala šest jejich dětí - syny Jana (datum narození zatím neznámé), Jiřího (datum narození zatím neznámé), Jakuba (nar. 1727) a Josefa (nar. 1732) a dcery Rosinu (nar. 1729) a Kateřinu (nar. 1730). Jan se oženil s Alžbětou Cibulíkovou, Jiří s Annou Svátkovou a Kateřina s Františkem Martínkem. Zatím jsem se této větvi příliš nevěnovala, jen jsem hledala to, která větev je ta "naše" - takže jediným potomkem těchto tří párů, který je mi aktuálně známý, je Jiřího syn Josef, narozený v roce 1771.

Rodina Jiřího Lednického

Jiří se oženil s Veronikou - neznám zatím ani datum svatby, ani její příjmení. Veronika se třemi malými dětmi dědí po Jiřího smrti v roce 1756 grunt, ale přenechává ho starším synům Janu a Antonínovi z toho důvodu, že se o něj není schopná postarat. Oba synové v té době již byli ženatí - Antonín s Marianou Pečeňovou, Jan s Kateřinou Prasatíkovou. Na gruntu po otci zůstává zřejmě Antonín, protože Jan v té době už "sedí" na gruntu, který byl dědictvím jeho ženy Kateřiny (převzal ho po svatbě v roce 1750). Protože ještě ani tuto rodinu nemám domapovanou, dám sem jen jednu pracovní hypotézu.

Jak vyplývá z vývodu pro Františka Lednického, narozeného v roce 1874, vyskytují se mezi jeho předky hned dvě rodiny Lednických - jedna hlavní, otcovská, druhá pak na straně jeho matky, jejíž matka Anna byla rozená Lednická, dcera Josefa Lednického a Anny Kryštofové. Tato rodina pocházela z čísla popisného 40, které v roce 1787, v době sepsání Josefínského katastru, drží Antonín Lednický. Dle mého názoru se jedná o právě o zde zmíněného Antonína - syn Josef, narozený dle svatebního zápisu kolem roku 1768 (spíše dříve), přebírá grunt až po své svatbě v roce 1793, proto je ještě v roce 1787 uveden jako majitel Antonín. Došlo by tak možná ke ztrátě předků, kterou jsem díky dvojímu výskytu stejného příjmení očekávala.

Rodina Františka Lednického

Jak již bylo zmíněno výše, František, syn Jana Lednického, přebírá od své matky Rosiny grunt. Zápis o tom najdeme v pozzemkové knize č. 5 v Archivu města Vizovice, který je umístění ve Státním okresním archivu Zlín. O koupi se tam říká následující:

1751 - Kup Roziny Lednické, nynčko provdané Fojtíkové, pro France Lednického, jejího syna

Léta Páně 1751 dne 17. Decembris za purkmistrovství pana Kristiána Fojtíka, pana France Kašpárka, pana Jiříka Boháče, pana Jiříka Palajíčka a jinších osob toho času v radě pozůstávajících, dle přátelské dobrovolné nijakým způsobem na naše počestné právo podané písemné domluvy tuto se v zápis uvozuje, že Jakub Lednický svůj podsedek Rozině Lednické, jakožto své švagrové, nynčkom provdané Fojtíkové za sumu 118 kop zaprodal a na nynější, budoucí a věčné časy zadal, aby ona takový podsedek ve všem užívati mohla a jako on Jakub Lednický takový v užívání držel. Než však ale poněvadž od Rozina Lednická toho podsedku nepotřebuje, tehdy svého syna France Lednického na tom podsedku plnomocným hospodářem ustanovuje, a jemu takový se vším, jak jej ukoupila za volný a svobodný idevzdává, mezi tem ale on Franc Lednický jakožto posesor toho podsedka bude povinen Jakubovi Lednickému, jakožto svému strýcovi, tuto vejminku držet, to jest: místo pro chaloupku od Jenrovské zahrady, proti chaloupce od řeky na šest sáhů zdéli a na tři šíře, a to na budoucnost, však ale kdyby to místo aneb chaloupka, jestli se vystaví, k prodeji přijíti měla, tehdy žádný jinší nemá přednost k tomu míti nežli Franc Lednický a jeho succesorové.

V roce 1752 probíhá v rodině Rosiny, vdovy po Janu Lednickém, znovu provdané Fojtíkové, dvojí svatba - František se žení s Josefou Pytlovou a jeho sestra Terezie se vdává za Jiřího Fojtíka. Všechny děti z Františkova manželství zatím neznám - nemám zpracovanou matriku narozených pro léta 1718-1767, protože na internetu se zatím nevyskytuje a nafocenou ji, na rozdíl od matriky oddaných, nemám. Znám ale tři nejmladší syny - Josefa, narozeného 1768, Františka, narozeného 1769, a opět Josefa, narozeného v roce 1771.

Jistě sledujete, jak se jména ve všech třech rodinách neustále opakují. To je prokletí každé podobně rozvětvené rodiny, protože pak může velice snadno docházet k záměnám. Je proto potřeba ověřovat všechny údaje, hlavně v situaci, kdy u svatebních záznamů chybí uvedená jména otců ženichů i nevěst. Ideální je kombinace matrik a pozemkových knih, pokud ty jsou k dispozici. Navíc opakování stejných křestních jmen v jedné rodině je způsobeno dalším "úkazem" - totiž tím, že pokud některé z dětí zemřelo ještě v dětském věku (dost často do pár týdnů po narození), dostalo dítě, které se narodilo jako první po jeho úmrtí, stejné jméno (samozřejmě pokud se jednalo o stejné pohlaví). Často se pak stávalo, že ono druhé dítě se stejným jménem "následovalo" osud svého sourozence a taktéž zemřelo v dětském věku.

Rodina Josefa Lednického

Grunt dědí v roce 1793 po smrti otce Františka nejmladší syn Josef, v té době krátce (od listopadu 1792) ženatý s Marianou, dcerou Jiřího Lutonského z Vizovic. Tento pár měl osm dětí - dcery Marianu (1794), Terezii (1797) a dvě Anny (1805 a 1807) a syny Josefa (1799), dva Jany (1802 a 1809) a Jiřího (1813). Znám osudy dvou z nich - Josefa, který se oženil v roce 1827 s Annou Rychlíkovou z Janovy Hory, a Jiřího, pokračovatele rodu v naší větvi.

Zápis aneb kup Josefa Lednického

Léta Páně 1793 dne 16. května za purkmistra pana Antonína Háby, staršího rychtáře p. Kristiána Fojtíka ... zdvořile oznámil Josef Lednický, kterému jeho v Pánu zesnulý otec Franc Lednický podsedek pod číslem popisným 349 testamentem legitimoval, by jemu takový do knih městských purkrechtních připsán byl. Poněvadž se v tom žádné pozastavení nevyskytlo a skrz oznámení od zdejšího slavného direktoriálního úřadu téhož přípisu povolení se dosáhlo, tehdy se jemu Josefovi Lednickému ten nadejmenovaný podsedek v Pardubské ulici ležící v té sumě jedno sto šedesáte zlatých, kteréž jemu jeho otec odporučil, se vším starodávným příslušenstvím i jeho manželce a budoucím dědicům k jeho volnému a svobodnému užívání s tím doložením do městských purkrechtních knih skrz úřad gruntovní připisuje...

Jak víme z matrik i z pozemkové knihy, rodina žila v čísle popisném 349 v Pardubské ulici - s největší pravděpodobností se jednalo o dům, který i dnes nese stejné číslo popisné. Josef zde v roce 1850 umírá na sešlost věkem - v té době již grunt drží jeho nejmladší syn Jiří.

Dům čp. 349 na parcele č. 518 tak, jak je zachycen na mapě císařských otisků stabilního katastru

Rodina Jiřího Lednického

Jiří, nemladší dítě Josefa Lednického a Mariany Lutonské, se v roce 1839, ve svých 26 letech, žení s Annou Pravdíkovou z Vizovic. Annina matka, rovněž Anna, pocházela z Jasenné, z fojtské rodiny Mikuláštíků, což rozhodně stojí za zmínku už kvůli tamnímu dodnes zachovanému fojtství. Anna Pravdíková byla v době sňatku o dva roky starší než Jiří (stejně jako Jiřího matka byla s největší pravděpodobností o něco starší než její manžel). Zajímavostí rozhodně je, že dvě nejstarší děti, dcera Anna, narozená v roce 1832, a syn Jiří, narozený v roce 1837, byly nemanželské - jak vidno, nejen dnes existují svobodné matky, i když před více jak 150 lety měly rozhodně těžší osud než dnes. Jiří se ale nakonec ke svým potomkům přiznal - zřejmě čekal na dobu, kdy bude schopen rodinu dostatečně zajistit. Další tři děti, synové Josef (1841), František (1844) a Jan (1849) se už rodí jako manželské.

Nejstarší syn Jiří se oženil v roce 1867 s Marianou Rychlíkovou z Vizovic, nejmladší Jan pak s Marií Pravdovou (datum sňatku zatím neznám). V naší rodové linii pokračoval syn František.

Rodina Františka Lednického

František, narozený v květnu 1844, se v roce 1869 žení s Annou Dudíkovou z Vizovic. Pravděpodobně se jednalo o jeho velmi vzdálenou příbuznou (možná příbuznost se nastíněna výše), její matka byla totiž za svobodna Lednická. Anna se narodila ve Vizovicích čp. 40, což by naznačovalo, že tento grunt zdědila její matka jakožto jediné přeživší dítě páru Josef Lednický - Anna Kryštofová, a že její otec, Jiří Dudík, ho poté vyženil. A následně grunt vyženil i manžel Anny Dudíkové, František Lednický, protože potomci tohoto páru se rodí právě v tomto čísle popisném.

Potomci tohoto páru byli pouze tři - Jan, narozený v roce 1869, který se oženil s Terezií Lutonskou, Mariana, narozená v roce 1872, vdaná za Karla Viktoříka, a konečně František mladší, narozený v roce 1874, který se oženil s Terezií Pšenčíkovou. Ti měli celkem 10 dětí, z nichž se dospělosti dožilo devět: Hedvika (nar. 1902), František (nar. 1903), Jan (nar. 1905), Karel (nar. 1906), Marie (nar. 1907), Josef (nar. 1909), Alois (nar. 1912), Anna (nar. 1913) a Jaroslav (nar. 1918).

Rodina Františka Lednického, narozeného v roce 1874.