Nadpis
[CNW:Counter]

Návod pro začátečníky

Úplný začátek

Pokusím se sestavit takový malý návod pro začátečníky, jak se vlastně vyznat v archivech. Vycházím především ze svých zkušeností se Státním oblastním archivem v Praze a s Moravským zemským archivem v Brně.

První věc, kterou by měl udělat každý, kdo se rozhodl pátrat po svém původu, je shromáždění potřebných dostupných dokumentů - jsou to především rodné, oddací a úmrtní listy a oznámení. Nejpravděpodobněji se vám podaří získat rodné listy rodičů, v některých případech pak i rodné listy prarodičů, dále pak oddací listy rodičů i prarodičů. Velice užitečné je navštívit hřbitovy v rodných obcích vašich prarodičů, kde je možné na náhrobcích nalézt někdy pozoruhodné množství informací o pohřbených.

Nepřekonatelným pramenem v poznávání historie rodiny jsou příbuzní - čím starší, tím lepší.. Při vhodně zvolených otázkách vám toho povědí víc, než by si sami mysleli. A nebojte se, že byste se neměli na co ptát - stačí pár startovacích otázek, jako co si pamatují z války, o svých prarodičích, o lidech v sousedství.. Pak vás budou otázky napadat samy od sebe. Důležité je buď stíhat si zapisovat (což je takřka nemyslitelné), nebo mít diktafon - druhá varianta je jednodušší a navíc vám dává možnost uchovat zaznamenané rozhovory pro další generace.

Když se vám podaří vytvořit ten první strom (tedy vy - rodiče - prarodiče - praprarodiče), bývá často nejvyšší čas se vypravit do archivu. V některých případech ovšem ještě musíte navštívit nebo jinak zkontaktovat matriky v místě, odkud vaši předkové pocházeli - to v případě, že jsou např. praprarodiče zapsaní v tzv. živé matrice.

Co je to živá matrika? To je matrika, kde jsou zapsaní žijící lidé. Sice je pravidlo, že matriky pocházející z doby před rokem 1915 by měly být v archivech, bohužel je to stále ještě utopií, neboť spousta zápisů starších roku 1915 je v matrikách, kde jsou i zápisy mladší, tudíž v podstatě badateli nepřístupné.

Každý badatel se bude zřejmě zpočátku snažit o vývod z předků - bude tedy postupovat od sebe do minulosti a bude hledat všechny své přímé předky (tedy všechny ty prapraprapra...). Dalším, jednodušším způsobem je tvořit vývod pouze po mužské linii. Je to sice jednoduchý způsob, ale nedozvíte se zdaleka tolik o předcích vašich babiček, prababiček atd. Nejsložitějším způsobem tvoření rodokmenu je rozrod. Ten se vytváří tak, že si dohledáte nejstaršího historicky doložitelného předka (např. z roku 1720) a od něj postupujete do budoucnosti - mapujete všechny jeho potomky. To je práce na desetiletí, přičemž se vám může snadno stát, že uváznete na mrtvém bodě, protože nebudete schopni dohledat sňatek jeho prapravnoučete.

Pokud tedy máme dostatek výchozích bodů pro návštěvu archivu, s chutí do toho...

U mě tyto výchozí body představovaly následující informace:
větev Bartl: Jméno, datum a místo narození praděda, jméno prababičky
větev Větrovec: Jméno, datum a místo narození praděda i prababičky
větev Čudlík: Jméno, datum a místo narození praděda i prababičky
větev Králíček: Jméno, datum a místo narození praděda i prababičky

První návštěva v archivu

První návštěva v archivu představuje pro leckoho dost velkého strašáka. Je i není proč o ní takhle smýšlet. Na jednu stranu se dostáváte do neznámého prostředí, nevíte, co vás může čekat.. Na stranu druhou - budete přece pátrat po svých vlastních předcích, jejich osudech a rodinách. Je lepší o tom smýšlet tím druhým způsobem, protože spousta archivářů dovede člověka celkem dost vyděsit, takže se pak bojí i požádat o radu s výběrem matriky.

Pátrání v matrikách je možné v ČR provádět v sedmi hlavních - tzv. oblastních nebo zemských - archivech. Nacházejí se v Praze, Brně, Litoměřicích, Plzni, Třeboni, Opavě/Olomouci a Zámrsku. Právě v těchto archivech jsou uloženy matriční knihy, ze kterých budete při svém pátrání po předcích čerpat. Nachází se zde i řada dalších materiálů, často pozemkové knihy (pokud nejsou uloženy v některé z poboček archivu, např. v případě Plzně v Nepomuku a v případě Litoměřic v Děčíně, nebo v okresním archivu v případě městských panství) a další materiály z fondů velkostatků, ke kterým se časem jistě také propracujete.

Jak se na návštěvu v archivu připravit?

Naučte se nebo si alespoň párkrát pročtěte kurentní abecedu. Tedy abecedu písma, jakým psali naši předkové v 17.-19. století. Písmo, se kterým se setkáte, bude sice pravděpodobně pokaždé z ruky někoho jiného, ale seznámíte se alespoň se základními tvary písmen. Tuto pomůcku (arch papíru s vytištěnou abecedou) si nezapomeňte vzít sebou do archivu.

Pokud máte problémy se čtením, zkuste se podívat na Texty k procvičování čtení - najdete tam nejen různé texty, na kterých si čtení můžete procvičit, ale především pro vás jistě užitečné tabulky s písmem, které se vám budou v archivu hodit. Člověk se z nich může naučit základní (tedy krasopisný) vzhled jednotlivých písmen - když se naučíte, jak vypadá krasopis, jistě vám pak půjde lépe čtení toho nekrasopisného textu, se kterým se setkáte častěji.

Další užitečnou pomůckou je mapa oblasti, ve které se vaše rodina pohybovala. Někdy se stává, že se rodina nikdy nevystěhovala z jedné vesnice, ale není to zas tak obvyklý případ, jak by se možná mohlo zdát. V archivech mapy jsou, ale zastaralé a občas takřka nečitelné. Osobně používám autoatlas, kde je možné jednotlivé obce dohledávat podle rejstříku, navíc je dostatečně podrobný, aby byly vidět i případné samoty. Užitečnou může být i turistická mapa oblasti, kde jsou zaznamenány místní názvy.

Co si sebou do archivu vzít?

Tak předně občanský průkaz - ve většině archivů si vás před vstupem zkontrolují. Archiváři vás také nechají vyplnit Badatelský list, který vás bude provázet celou dobu pátrání v archivu. Do tohoto archu se zapisují vámi půjčené matriky, pozemkové knihy a další.
Samozřejmě psací potřeby a nějaký sešit či blok, do kterého budete zapisovat své poznatky.
Připravte se na to, že pokud máte rozvětvené příbuzenstvo, "upíšete" se. Občas mě po návštěvách archivu bolí ruka od psaní, jednou už jsem to odnesla i zánětem šlach. První pravidlo - nic se nemá přehánět. :o)

Navíc dnes už je možnost v archivech fotit digitálním fotoaparátem bez blesku. Mnozí si tak usnadňují práci, protože matriky (a případně i jiné zápisy) si nafotí a pak je luští v klidu domova. I já se chystám něco podobného podniknout, čím dřív, tím líp.

Co všechno se dá v archivech najít?

Úplně nejdůležitějším zdrojem poznání pro genealogy jsou matriční knihy. Matriční knihy jsou rozděleny podle farností, ve kterých vznikaly. Každá obec na území naší republiky spadala pod nějakou farnost, někdy v průběhu doby i pod více farností (např. obec Dolní Vilímeč v okrese Jihlava - nejstarší matriky pro tuto obec jsou uchovány ve farnosti Telč, mladší ve fondu farnosti Urbanov a nejmladší, od r. 1784 ve fondech farnosti Nová Říše). Farnosti jsou buď katolické (pak jsou označovány jako římskokatolický farní úřad), nebo protestantské (u nás nejčastěji zřejmě českobratrské).

Existují tři druhy matričních knih - matriky narozených, oddaných a zemřelých. Co v které z nich najdete, je jasné už z názvu.

Jako pomůcka k matričním knihám občas existují tzv. indexy. To jsou podle abecedy uspořádané seznamy osob, které můžete v matrikách najít. Ne každá matrika index má, někdy je index v samostatné knize, jindy se nachází na konci matriční knihy, někdy matrika nemá index vůbec.

Dále se v archivech dají najít staré pozemkové knihy, knihy svatebních smluv, fondy velkostatků jako takové a další a další prameny. S těmi se postupně seznámíte sami, protože když se dostanete až k těmto pramenům, rozhodně se o vás nedá říci, že byste byli začátečníci. V té době již budete mít mnoho načteného, nastudovaného apod.

Jak pátrat v matrikách po předcích?

V archivech jsou k dispozici soupisy matričních knih, které jsou v archivu uložené. Tyto knihy jsou buď volně přístupné (jako v Praze, Plzni nebo Brně), nebo vám je na požádání vydá archivář. Z tohoto soupisu si vyberete matriku, kterou potřebujete - najdete si tedy stránky příslušné pro farnost, ve které se nabízí vámi zkoumaná obec a na těchto stránkách si pak najdete potřebnou matriční knihu - v mém případě to byla např. kniha z farnosti Kolín č. 69 - matrika narozených pro obec Tři Dvory z let 1874-1882.

Matriky jsou na dvou materiálech - buď jako původní knihy, které jsou zakonzervované, nebo jako mikrofilmy, na které jsou matriky přefocené. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Mně osobně se lépe pracuje s mikrofilmem, kde je možné si vše přiblížit a zvětšit, takže nepotřebujete do archivu např. lupu. Na druhou stranu se z knihy podstatně lépe fotí, ale knihy už začínají být v archivech zastoupeny spíše minoritně - navíc se vám může stát, že je archiv (jako např. Brno) už ani nepůjčuje.

Na matriku, kterou jste si vybrali, vypíšete žádanku. V každém archivu je žádanka trochu jiná, někde stačí říci číslo knihy nebo mikrofilmu (Plzeň, Třeboň), jinde musíte vyplnit předtištěný lístek, na který uvedete farnost a číslo knihy (Praha) nebo jen číslo fondu a knihy (Brno).

Poté, co tuto žádanku (nebo ústní žádost) předložíte archiváři, bude chvíli trvat, než vám matriky vydají. Doporučuji si v těchto volných chvílích např. opsat seznamy matričních knih pro farnosti, které vás zajímají, prostudovat mapu farností umístěnou v badatelně (lépe se seznámíte s okolím "vaší" farnosti, nebudete pak zmateně pátrat, kde že je ta vesnice, ze které pocházela praprababička apod.). V podstatě platí, že před počátkem 20. století se brali lidé z okolních vesnic - dál než na trh do největší vesnice se většinu svého života nedostali.. Nedivte se tedy, že v průběhu svého bádání zjistíte, že v dané vesnici jsou dnes všichni nějak příbuzní.

Poté, co dostanete matriku nebo mikrofilm, nezbývá, než se pustit do vlastního bádání v těchto cenných historických pramenech. Matriku si prohlédněte (jakým stylem je vedena, jakým písmem je psána, kolik vesnic je uvedeno v jedné matrice, kolik farářů se vystřídalo v průběhu psaní jedné matriky...) a poté se pusťte do hledání záznamů, které se týkají vašich předků.

Z matrik si doporučuji vypisovat všechny osoby s příjmením, o které se zajímáte. Těchto osob může být hodně i málo, někdy žije v obci jen jedna rodina s tímto příjmením. Ale stane se, že ve vsi např. sídlily čtyři rodiny se stejným příjmením, které si byly vzájemně příbuzné, ale jejich společný předek se vyskytuje např. v polovině 18. století. Díky tomuto pečlivému zapisování si vytváříte základ na rozrod, do kterého se určitě budete chtít jednou pustit.

Pokud jste si půjčili matriku narozených nebo oddaných, nikdy nezapomínejte na kmotry a svědky - ti mohou být velice užitečným pojítkem příbuzných rodin v obci.

Takže s chutí do toho a půl je hotovo, jak se říká...

Po první návštěvě archivu...

Máte přehršel údajů, které se snažíte dát dohromady? A nevíte, co s nimi? Jestliže čtete tyto stránky, máte velice pravděpodobně k dispozici počítač. Asi nejlepší je stáhnout si jeden z mnoho genealogickým programů, které nabízejí různé internetové stránky. Já osobně používám Personal Ancestral File (PAF), který vytvořili mormoni. Tento program je ke stažení na stránkách http://www.familysearch.org. Dalším rozšířeným programem je Brother's Keeper, který má i českou lokalizaci. Jedním z nových a velmi pěkně propracovaných programů je Family Tree Builder, který je rovněž dostupný i v české lokalizaci.

Uspořádejte si jednotlivé rodiny, pokud máte jakékoli nejasnosti - zapište si je. Piště si v podstatě vše, co vás napadne - poznámky mohou velmi pomoci v bádání, protože vám ujasní nejasnosti, upřesní nepřesnosti apod. Dokonce už jen proto, že si zapíšete poznámku, můžete předem vyřešit problém, který by mohl v budoucnu nastat. Odpovědi na otázky se hledají mnohem lépe, když ony otázky znáte, když si promyslíte, jakým způsobem na ně najít odpověď, než když je teprve vymýšlíte přímo v archivu.

Pak zabrouzdejte na stránky Rodopis.cz a podívejte se, zda někdo nehledá osoby se stejným příjmením ve stejné oblasti. Nemusí se nutně jednat o stejnou obec, to není podmínkou. I když žije ona rodina ve vzdálené vsi, přesto se může jednat o příbuzenstvo. Nebuďte zbytečně stydliví - už to, že člověk napsal toto příjmení na Rodopis.cz, znamená, že se snaží najít další osoby, které mají toto příjmení ve svém rodokmenu. Nikdy nevíte, kdo všechno může být váš příbuzný. Takže to prostě zkuste.

Texty pro procvičení čtení

Ráda bych tu časem vytvořila jakýsi souhrn textů z nejrůznějších období české historie, které vám pomůžou naučit se číst, případně procvičovat si čtení, které jste už třeba trochu zapomněli.

Texty budou rozlišené podle časového zařazení, tj. mezi texty pro 19. století najdete jak kurent, tak i dnes již běžně čitelné zápisy, které budou pro ty opravdové začátečníky, aby věděli, na co mohou v archivech narazit.

Zatím tady toho moc nebude (ostatně, jako obvykle, že? ;o)), musím dokumenty, které mám k dispozici, naskenovat. Jedná se většinou o materiály, které čteme ve škole, tzn. nedotýkají se nijak mé rodiny. V některých případech ale půjde i o rodinné zápisy (např. matriky a podobně). Je možné, že se tam občas vyskytne i chyba - jsem taky jenom člověk.. A každý je omylný. Pokud tam nějakou chybu najdete, dejte mi vědět - chybami se člověk učí.

Pro ty, kteří se zatím se čtením nesetkali, jsem připravila tabulky kurentní abecedy plus několik rad, jak se poprat s matrikami, když je člověk vidí poprvé.

Každý text (resp. texty) mají svou samostatnou stránku, na které najdete nějaké podrobnosti k textu, odkaz na kopii a přepis.

 
=