Zpět

Jak pátrat po předcích? Jaké zdroje kromě matrik je možné využít?

Řada z genealogů si klade otázku, jakých dalších materiálů kromě matričních knih je možné při pátrání po předcích a jejich osudech využít. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, protože ne vždy je pro každou obec v České republice dostupné stejné množství informací, nejsou k dispozici stejné typy archivních zdrojů a podobně. Tyto stránky si nekladou za cíl vyjmenovat všechny archivní zdroje, které jsou v českých archivech k dispozici, ale nabídnout vám možnosti, co je vlastně možné v archivech najít.

Najdete zde jak ty nejzákladnější zdroje, jako jsou pozemkové knihy, tak i takové, které mohou do jinak suchého rodokmenu přinést značné oživení - takovým zdrojem mohou být například školní záznamy, obecní kroniky a další materiály.

Pátrání v pozemkových knihách

Hned po matričních knihách bývají právě pozemkové knihy nejvyužívanějším genealogickým zdrojem. Pokud vaši předkové patřili mezi sedláky, domkaře, chalupníky, mlynáře, kováře a další "velká" řemesla, najdete záznamy o nich s největší pravděpodobností právě v pozemkových knihách. Ty nabízejí přehled o majitelích jednotlivých usedlostí (gruntů) v obci.

V archivech (oblastních/zemských pro šlechtická panství, okresních pro městská nebo církevní panství, v Národním archivu pro církevní panství) najdete pozemkové knihy buď ve fondech tzv. velkostatků nebo panství, ve fondech okresních soudů (tak je tomu například u některých obcí spadajících pod archiv v Zámrsku) nebo ve fondech archivu pro dané město nebo církevní úřad (např. Archiv města Vizovice ve Státním okresním archivu Zlín-Klečůvka). Knihy pocházejí z nejrůznější doby - pokud máte štěstí, sahají do 16. století, častěji ale začínají v 18. století. Ty, které jsou uloženy v archivech, jsou vedeny většinou do první poloviny 19. století, novější pozemkové knihy pak najdete na příslušném katastrálním úřadě.

Pozemkové knihy jsou vedeny ve většině případů tzv. vložkovým systémem, kdy pro každý grunt je dána "vložka" s určitým počtem listů. Pokud bylo potřeba listy dodat, byla buď všita nová vložka k té původní, nebo zápisy ke gruntu pokračovaly na konci pozemkové knihy, kde byly ponechány volné listy právě pro tyto potřeby. V takovém případě je pak u původních zápisů poznamenáno, kde záznamy pokračují.

V pozemkových knihách najdete nejen přehled hospodářů na usedlostech, ale také to, jaké a jak často platil ten který hospodář splátky na grunt, jména podílníků (tedy těch, kdo měli nárok na část peněz z prodeje gruntu, protože se jednalo o dědice předešlého hospodáře) a další finanční informace. Někdy je možné nalézt i seznamy vybavení, které se ke gruntu vázalo a které bylo předáváno společně s gruntem. Dále byly uváděny i podmínky, za kterých předešlý hospodář grunt novému hospodáři postupuje - v případě přechodu z otce na syna se často jednalo o tzv. výminek (byt a stravu, případně další zajištění) pro rodiče až do jejich smrti.

Proč jsou tedy pozemkové knihy pro genealoga důležité? Protože v nich můžete najít informace o vaší rodině z doby před vedením matrik. Není to tak vždy, ale v mnoha případech jsou v matrikách uvedeny všechny žijící děti prodávajícího hospodáře, které jsou často sourozenci nového hospodáře. Někdy bývá také uvedeno jméno matky, případně informace o tom, kam se dcery provdaly (zaplatil 2 kopy Marianě provdané do Slaviboře). Pokud kupuje grunt zeť starého hospodáře nebo zcela nový majitel, bývá uvedeno i to, odkud pocházel - díky tomu je pak někdy možné zacelit mezeru v bádání, kdy nevíte, odkud váš předek do nového místa působení přišel.

Informace o tom, jak vypadaly zápisy v pozemkových knihách, najdete na stránce přímo pozemkovým knihách věnované.

Berní rula a lánový rejstřík

Velmi oblíbeným zdrojem pro hledání příjmení se stal Generální rejstřík k berní rule, který vyšel před několika lety v nakladatelství Libri. Díky němu se můžete podívat, zda se vaše příjmení (resp. v té době ještě příjmí) vyskytovalo v oblasti, odkud vaše rodina pocházela, už v polovině 17. století. Rejstřík je pěkná věc, má ale jednu "drobnou" vadu - není kompletní, nezahrnuje všechna česká panství. Navíc je nutné si uvědomit, že berní rula vznikla pouze na území Čech - na území Moravy vznikl podobný soupis, tzv. lánové rejstříky.

Jednotlivé obce jsou rozděleny podle panství, je proto nutné vědět, kam daná obec spadala. To zjistíte většinou v archivu, kde si berní rulu nebo lánový rejstřík půjčujete. Originál berní ruly je uložen v Národním archivu v Praze, originál lánových rejstříků pak v Moravském zemském archivu v Brně.

Co je tedy možné v těchto dvou zdrojích nalézt? Jedná se o soupisy vyhotovené za účelem lepšího přehledu pro "daňové" účely. Tudíž zde najdete pouze ty osoby, které byly (potenciálními) plátci daní, tedy ty, kdo vlastnili nějaké pozemky nebo domy. Vzhledem k tomuto faktu zde nenajdete ty rodiny, které žily v nájmu. Proto poskytují oba zdroje pouze omezené množství informací a pokud byli vaši předci podruzi, nebude možné je zde dohledat. Pokud ale patřili vaši předkové mezi statkáře, najdete zde informace o tom, kolik vlastnili půdy. Další informace se liší podle druhu zdroje - berní rula uvádí počty hospodářských zvířat, lánové rejstříky zase kvalitu půdy, kterou hospodář obdělává.

Více o lánových rejstřících můžete najít i na těchto stránkách, kde jsou zveřejňovány informace z LR pro panství Telč a Třešť.

Urbáře

Čím hlouběji v minulosti pátráte, tím méně psaných dokumentů je k dispozici. Jedním ze zdrojů poznání pozemkové držby, robotního a daňového zatížení našich předků jsou urbáře, tedy soupisy odváděných daní, ať už v peněžní nebo naturální podobě. Jsou uloženy ve státních oblastních/zemských archivech ve fondech panství nebo šlechtických rodů.

Stejně jako berní rula a lánový rejstřík, i urbáře jsou vedeny podle jednotlivých panství, nejstarší urbáře pak pocházejí z církevního prostředí (Vyšebrodský klášter, pražské biskupství). Ze světských panství pocházejí nejstarší urbáře z let 1379 a 1381 (rožmberské a frýdlantské panství). Co se genealogických dat týká, v urbářích jich mnoho nenajdete. Pokud ale existuje zachovaná řada urbářů z jednoho panství (např. panství Telč může být uvedeno jako příklad, zde jsou dochovány urbáře z konce 16. století v poměrně ucelené řadě), můžete sledovat vývoj daňového zatížení na jednotlivých gruntech, případně také výměny hospodářů.

Na těchto stránkách zatím informace z urbářů uveřejněny nebyly, v budoucnu to ale plánuji.

Cechovní záznamy

Pokud byl váš předek kovářem, mlynářem, krupařem, krejčím, soukeníkem, řezníkem nebo třeba koželuhem, je možné pátrat nejen v matrikách nebo výše uvedených zdrojích, ale také v cechovních záznamech, které jsou uloženy v okresních archivech. Na řadě míst se dochovaly ucelené seznamy mistrů a tovaryšů jednotlivých cechů, ve kterých je možné najít informace o tom, kdy se váš předek vyučil, kdy se stal mistrem, kdo se u něj učil a podobně. Ve fondech můžete najít i výuční listy, korespondenci, účetní knihy nebo pečetidla. Pokud budete mít štěstí, můžete najít i křestní listy nebo vysvědčení učedníků, která byla vyžadována při přijetí do cechu.

Fondy cechů také obsahují statuta cechu, ve kterých najdete podmínky, za jakých může být přijat nový tovaryš, kdy se řemeslník stává mistrem, cechovní poplatky a další. Tato statuta a privilegia byla potvrzována od vrchnosti, aby bylo stvrzeno, že s nimi vrchnost souhlasí.

Archivy měst a obcí

Zajímavým zdrojem pro poznání života našich předků (a doplnění informací o novějších členech rodu) mohou být archivy obcí, ze kterých vaši předci pocházeli. Najdete je v okresních archivech, v případě velkých měst (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a další) pak přímo v archivu daného města. Obsahují nejrůznější škálu zdrojů a záleží jen na štěstí a na tom, co se konkrétně pro tu vaši obec dochovalo. Někdy se jedná jen o účetní knihy, schůzovní protokoly, jindy zde najdete kroniku obce, knihy vydaných domovských listů (tedy informace o tom, kdo má k obci domovské právo), matriční knihy, které byly při obci vedeny jako duplikáty k církevním matrikám, informace o osobách příslušných k obci, hřbitovní knihy a řadu dalších věcí.

V případě archivů měst pak často najdete mezi fondy pozemkové knihy pro dané město (tak např. Vizovice), městské knihy, městská privilegia, knihy policejních hlášení, ale i další materiály, které se často shodují s tím, co najdete v archivu obcí. Přesto bývají archivy měst často bohatší.

Farní archivy

Knihy ohlášek snoubenců, duplikáty matrik, soupisy duší, seznamy obyvatel, seznamy biřmovanců - to všechno jsou zdroje pro genealoga velmi hodnotné, protože pomáhají mapovat život jeho předků. Pomáhají také překonávat některé mrtvé body, kdy např. v oblastním archivu matriky ještě nejsou k dispozici, ale jejich duplikáty uložené ve fondu farnosti v okresním archivu už k dispozici jsou. Často se nesmí z těchto matrik fotit, je ale možné je pročíst a dohledat informace, které vás posunou dále do minulosti.

I soupisy duší a obyvatel jsou velmi zajímavým zdrojem - zde na stránkách je takových soupisů několik. Uvádějí kompletní rodiny žijící v jednotlivých číslech popisných - a nejen rodiny, ale i děvečky, čeledíny, výminkáře a další osoby v domě žijící. Často je uveden jejich věk (v případě soupisů duší především u malých dětí, které ještě nechodily ke zpovědi), případně i další poznámky k osobě se vztahující.

Dalšími fondy jsou pak často doklady k matrikám - tam se nacházejí například křestní listy, které příchozí ženich nebo nevěsta dodávali kvůli sňatku, povolení vrchnosti ke sňatku a podobně.

Školní archivy

Zajímá vás, jaké měli vaši praprarodiče známky? Jak si ve škole vedli, co se učili? Pokud ano, tak tyto informace můžete najít právě ve školních fondech, které jsou uloženy ve státních okresních archivech. Najdete v nich třídní výkazy (tedy seznamy toho, kdo do dané školy chodil a s jakým prospěchem, případně i zameškanými hodinami), někdy také vysvědčení, školní kroniky nebo matriky žáků.

Ne vždy jsou ale školní archivy dochovány ucelené, přesto je velká pravděpodobnost, že právě třídní výkazy jsou dochovány. Předtím, než vyrazíte do archivu, je ale potřeba si zjistit, kterou školu vaši předci navštěvovali, protože nebývaly školy ve všech obcích. Především z malých obcí žáci docházeli denně i do deset kilometrů vzdálené školy.

Sčítání lidu

Poslední položkou, kterou nelze opominout, je sčítání lidu. V Rakousku-Uhersku proběhlo v letech 1869, 1880, 1890, 1900 a 1910. V mladém Československu pak v roce 1921. Ne všechna sčítání se zachovala pro všechny obce, většinou ale to poslední, z roku 1921, už je dochováno opravdu všude. Sčítání lidu je uloženo ve státních okresních archivech, kde jsou k dispozici sčítací protokoly. Mají podobu složky takřka o velikosti A3, přičemž každá složka zahrnuje jedno číslo popisné. Ve větších městech a obcích je tak poměrně složité ve sčítání najít to, co potřebujete, pokud neznáte číslo popisné, kterého se pátrání týká.

Ve sčítání najdete nejen informace o jménech a datech narození, ale také o místě původu dané osoby (bývá uvedena jak rodná, tak i domovská obec), povolání, případně vztah k majiteli domu. Časem bych ráda informace ze sčítání pro některé obce zveřejnila i na těchto stránkách. Sčítání také poskytuje možnost, kterou jiné archivní materiály příliš neposkytují - totiž propojení informací, které najdete v matrikách, se žijícími osobami. Díky údajům ze sčítání už se často můžete v obci doptat na tu "správnou" rodinu, kterou hledáte.